Davidova dcéra, Blaire 23

5. června 2017 v 7:46 | Marči ;) |  Davidova dcéra, Blaire


,,Máte to tu nádherné" prehovorila Simone, len čo sa vrátili všetci do jedálne. Kým Tom ukazoval dom, ja som zohrievala jedlo, aby bolo teplé. Polievku som dala na stôl a usadila som sa k stolu, vedľa Toma. Pod stolom ma chytil za stehno a usmial sa na mňa.
,,Ďakujeme, naozaj som sa snažila aby to tu vyzeralo čo najlepšie." usmiala som sa na ňu a pohľadom som zablúdila k môjmu otcovi. Usmieval sa na mňa. Všetci si nabrali polievku a popriali sme si dobrú chuť.

Večera prebehla v dobrej nálade. Myslím, že si každý pochutnal, aspoň som teda nepostrehla žiadnu reklamáciu. Práve sme sedeli v obývačke a rozoberali všetko možné aj nemožné. Naše rozhovory prerušil až Tom, ktorý si odkašľal a donútil nás aby sme sa na neho pozreli. Pristúpil ku mne, chytil ma za ruku a pozrel mi hlboko do očí. Simone sa chytila za ústa a všimla som si, že druhou rukoou stisla tú Billovu.
Čo sa do pekla deje? prebleslo mi hlavou. Kým som si stihla čokoľvek uvedomiť, Tom si kľakol a niekedy medzičasom stihol z vrecka vybrať krabičku. Otvoril ju a prehovoril ku mne.
,,Blaire, vezmeš si ma za manžela?" povedal to rýchlo, jeho ruka, ktorou ma držal sa spotila. Mal strach, videla som mu to v očiach. Netrpezlivo čakal čo odpoviem.
,,Čo?" prekvapene som sa spýtala a pohľadom prebehla miestnosť. Prvý krát v živote som potrebovala otcovu pomoc. On sa len usmieval a prikývol hlavou. Všetci čakali čo poviem.
,,Ehm." zakuckala som sa ,,Áno" odpovedala som najprv tichšie, pretože sa mi hlas triasol no potom som svoje áno zopakovala hlasnejšie. Videla somm ako si Tom vydýchol a opatrne mi navliekol prsteň na prst.
Zrazu sa pri mne každý zjavil a začali nám blahoželať, bozkávať nás a usmievali sa. Otec sa zastavil pri Tomovi a rázne k nemu prehovoril.
,,Nečakal som, že raz budeme rodina. Ale som rád, že práve ty budeš mužom mojej dcéry. Verím, že nesklameš" bratsky ho potlapkal po rameni. Ku mne sa primotala Simone a hneď ma šťastne stískala. Stále to bolo pre mňa neuveriteľné ale bola som nesmierne šťastná.
,,Bliare Kaulitz" oslovil ma Tom keď sa ku mne dostal a mali sme chvíľu pre seba. Zasmiala som sa nad ním a pohladila som ho po zarastenej tvári.
,,Ty hlupáčik, mohol si ma na to pripraviť."
,,Nemohol. Nebol som si istý že to spravím dnes" usmial sa, chytil ma za pás a pritiahol si ma k sebe. Zaboril nos do mojich vlasov a nežne ma pobozkal na ucho.
,,Milujem ťa Blaire" pošeptal a odtiahol sa.
,,Aj ja teba Tom" usmiala som sa a konečne ho pobozkala. Len tak jemne ale predsa. Už mi jeho pery chýbali.

Ležala som v posteli. Izbu osvetlovala lampička, ktorá stála na nočnom stolíku. Tom bol práv v sprche. Konečne som bola sama. Mohla som si v pokoji prezrieť ten prsteň. Vynímal sa mi na ruke, bol nádherný, jednoduchý. Biele zlato a drobný kryštálik. Musel byť hrozne drahý. V hlave sa mi vynorila spomienka na časy, keď som ich nemala rada. Som šťastná, že toto obdobie je dávno za mnou. Tom bol mojím všetkým. Potrebovala som ho ako vzduch aby som prežila. Zvláštne ako veľmi som sa na neho upla ale neľutujem ani minútu, strávenú s ním.
,,Som tu zlato" oznámil mi Tom a vytrhol ma tak z môjho zamyslenia. Pozrela som na neho a hneď som sa usmiala.
,, Poď ku mne, ty môj budúci manžel" potlapkala som na miesto vedľa mňa. Tom si priľahol, objal ma okolo pásu a vtisol mi jemný bozk do vlasov.
,, Bál som sa čo odpovieš. A hlavne keď si povedala 'čo?' v tej chvíli som totálne zneistel" priznal sa.
,, Nečakala som niečo takéto. Naozaj si ma prekvapil, ale som rada, že si to urobil" usmiala som sa a chytila jeho ruku. Preplietla som naše prsty a užívala moment.

Prebudila som sa ráno, celá dolamana a unavená. Človek by si myslel, že keď spí celú noc tak ráno vstane oddýchnutí ale nie. Ako veľmi túžim ráno vstať a necítiť únavu. Zamrvila som sa a rukou si prešla po tvári. Cítila som na tvári niečo kovové a chvíľu som premýšľala že čo to je.
,, Takže to nebol sen?" Pošepkala som sama pre seba a pozrela na prsteň.
,,Asi nie láska" prehovoril ku mne Tom. Otočila som k nemu hlavu a pozrela na neho.
,, Dobré ráno" pozdravila som ho a usmiala sa. Vtisla som mu jemnú pusu na líce a skryla sa do jeho náruče.
Ležala som nejakú dobu keď mi začalo divne škvrkat v žalúdku.
,, Tuším si hladná" prehovoril Tom. Chcela som odpovedať ale musela som utekať na wc. Sakra žeby??

Objímala som moju novú najlepšiu kamarátku - záchodovú misu. Stále ma napínalo aj keď som už nemala čo vyzvracat. Od ustavičného davenia ma už bolel žalúdok. Zvierali mi ho hnusné kŕče. Ledva som sa postavila a spláchla. Pomaly som sa odtrepala k umývadlu o ktoré som sa musela oprieť. Klepali sa mi kolená, bolo mi neuveriteľne zle a najradšej by som zomrela. Opláchla som si tvár a ústa a vrátila som sa do postele. Tom tam už neležal, ale na jeho vankúši bol lístok.
,, Hneď sa vrátim" netuším kedy odišiel a ani kam, no nejak mi to bolo jedno. Unavená som ležala v posteli a nakoniec sa mi podarilo zaspať.

,, Láska vstávaj" budil ma Tom. Len som sa zamrvila a ešte viac som sa skryla pod paplón. Vôbec sa mi nechcelo vstávať. Chcela som len spať. Veľa spať.
,,Blaire, je pomalý desať hodín večer, nič si za celý deň nezjedla. Pod si dať niečo jesť a potom môžeš zasa spinkať."
,,Nie som hladná" pípla som spod paplónu. Fakt som spod neho nechcela vyliezt.
,,No ako chceš. " Tom vstal z postele a počula som ako sa šuchce niekam.
,, Láska?" Zakričala som na neho a vytiahla hlavu. Otočil sa ku mne a podvihol obočie.
,,Je mi zle" zatvárila som sa kyslo.
,,No, ja som bol dnes v lekárni, kúpil som nejaké veci a niečo máš aj v kúpeľni. Tak možno by si to mala ísť pozrieť." Mrkol na mňa a odišiel z izby. Počula som ako ide dolu po schodoch.
Vzdychla som a vstala som z postele. Veľmi sa mi nechcelo nič robiť ale na toaletu mi už bolo treba. Vošla som do kúpeľne a na skrinke som zbadala tehotenský test.
'Ale veď mi nemeškajú či?' prebleslo mi hlavou. Ten čas mi tak letel a mala som toľko práce že už ani neviem kedz naposledy boli. Vzala som škatuľku a opatrne som ju rozbalila.
Jasné každý si myslí že to je jednoduché veď to len ocikam a budem čakať.. ale tá nervozita ktorú pri tom cítim je hrozná. Cítim mravce v celom tele, trasú sa mi ruky..

Sedela som na záchode a v ruke držala test. Čakala som koľko sa tam objaví čiarok. Uprene som sledovala ako pomaly tmavne prvá čiarka.. a dlho nič.. už som test aj krabičku chcela vyhodiť keď som si všimla len takú jemnú druhú čiarku. Chytila som si ústa. Chcelo sa mi neuveriteľne kričať. Ten pocit ktorý sa rozlieval mojím telom bol prenádherný.
,Klop' ozvalo sa klopanie na dvere.
,, Počkaj" zakričala som Tomovi. Vrátila som test do krabičky, spláchla som umyla som si ruky. Krabičku s testom som nechala skryla do svojej skrinky a vyšla som z kúpeľne.
,,Ja som len chcel vedieť či žiješ"
,, Žijem" usmiala som sa na Toma a ľahla si k nemu do postele.
,,Tak?" Spýtal sa len.
,, Až ráno tak je to lepšie vieš" usmiala som sa na neho a pohladila som ho po tvári.
,,Ach, tak mi potom napíš, ja budem od 7 rána v štúdiu" posmutnel.
,,Tak počkám na iný deň"
,,Nie ja to chcem vedieť čím skôr. Nechcem čakať." Iba som prikývla a ľahla si na jeho hruď.
 


Komentáře

1 Lucifer Lucifer | E-mail | Web | 5. června 2017 v 8:00 | Reagovat

Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze
:-) GVKB :-)
Žijeme ve světě továren, a tak je zde i továrna na konzumní iluze, jde o studia, která jsou; filmová, televizní, virtuální, atd. na počátku konzumní iluze byla výstavba obrovského kolosea v Římě, chléb a hry to je základ moderní konzumní kultury, pokud je lid nasycen fyzicky a psychicky tak nejsou s lidem problémy. Ekonomické je dělat vše průmyslově, protože takto je zde levný a kvalitní produkt, je jedno jestli se průmyslově vyrábějí počítače, nebo jestli se průmyslově vyrábějí konzumní iluze, důležité je realizovat zisk. Co je to školství je to továrna na iluze, studenti žijí v iluzi, že díky vysokému vzdělání se zde budou mít dobře, po opuštění školy jim brzo dojde, že štěstí je více než vysoké vzdělání.

Poslední dobou docházím k tomu, že v knihách a filmech je vše jenom o tom mě okrást o čas, čtení knihy nebo sledování filmu mě nijak nedokáže psychicky obohatit, stejné je to i na internetu, nejhorší je situace na sociální síti jako je; Facebook, Twitter, Linkedin, Badoo, Lidé, Líbím se ti, Zpovědnice, Blog, Google+, atd. když si myslím, že jsem idiot, stačí navštívit tyto sociální sítě na internetu, a dojde mě, že v tom jedeme všichni, nikdo zde už není psychicky už normální! Z lidí se stali konzervy ve kterých jsou konzumní iluze, pokud potřebujete poradit s něčím co je pro vás neřešitelným problémem tak máte smůlu, protože vám na internetu nikdo neporadí ani vám nikdo nijak nepomůže, pořád platí klasika, jak si to uděláš takové to i máš, v nouzi poznáváš, že jsi na vše sám, pomoc je zde jenom za peníze, nemáš peníze máš smůlu.

Moderně se tento problém označuje jako chyba v Matrixu, tou chybou je nedomyšlenost, nabídneme konzumentům nový produkt a nedomyslíme, jaké to bude mít následky, to platí jak u věcí, tak i u iluzí. Podívejme se třeba na vysoké činžovní domy, kde vás neustále ruší sousedi, nejhorší je pokud je někdo kutil anebo si pouští nahlas hudbu, stejný problém je i s primitivními rodinami, kde na sebe pořád řvou, a pořád se perou. Neštěstí je pro vás, pokud pracujete na směny, a snažíte se přes den doma usnout, jenže nějaký blázen vrtá příklepovou vrtačkou do zdi, nebo tluče kladívkem do zdi. Na venkově pro změnu lidi mají cirkulárky a motorové sekačky na trávu, nebo zde pořád štěkají psy, dále je zde častý hluk od silnice, kde auta používají sirény a klaksony, většinou zcela zbytečně.

Máš problémy s depresí, a vadí ti stres, tak konzumuj; alkohol, tabák, prášky na hlavu, atd. na vše je dneska nějaká levná snadno dostupná chemie, jenže genetické tělo není stavěné na to, že bude zahlceno chemickými produkty, a tak přicházejí logicky nemoci, a je zde zase k dispozici průmysl na léčení lidí. Nebude to už trvat dlouho a vše dospěje díky bídě a depresi do situace, ve které se budou ubožáci pomocí GVKB dotazníků na internetu globálně GVKB digitalizovat a po digitalizaci se jejich těla v krematoriu eliminují, budou z nás jenom inteligentní programy ve virtuální nakreslené GVKB realitě, budete nakreslenou postavou (Homer Simpson) a nakreslíte si; manželku, psa, auto, dům, vesmírnou loď, atd. pokud se vám nebude manželka líbit, tak jí vygumujete a nakreslíte si novou manželku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama